Vzpomínám si, že když když jsem byla asi devítiletá holka, že jsem si stále přála na Vánoce a nebo k narozeninám poÄítaÄ, jenomže jak už to tak bývá, tak v dřívÄ›jší dobÄ› nÄ›kdy na pÅ™elomu tisíciletí, jsme bohužel žádný poÄítaÄ jeÅ¡tÄ› doma nemÄ›li. A kdybych se tÅ™eba mÄ›la bavit o tabletu nebo notebooku, tak tohle už vůbec ne. To jsem si myslela, že snad ani jeÅ¡tÄ› neexistuje. Možná to už nÄ›kdo mÄ›l doma, ale já jsem vůbec netuÅ¡ila, že existuje také notebook nebo tÅ™eba tablet a nebo nÄ›co podobného. V té dobÄ›, na pÅ™elomu tisíciletí jsem mÄ›la pouze jenom mobilní telefon. Sice nebyl tak úplnÄ› chytrý, jak jsou dneÅ¡ní smartphony, ale také už byl lepší a mÄ›l tam hry a dokonce také foťák a kameru.

Kdybych se ale mÄ›la vrátit zpátky k poÄítaÄům, tak jsem byla opravdu hodnÄ› neÅ¡Å¥astná z toho, že vÅ¡echny kamarádky mÄ›ly doma poÄítaÄ a jenom já ne, protože naÅ¡e rodina Å™ekla, že tohle vůbec nepotÅ™ebuje, že nepotÅ™ebujeme k životu nÄ›jakou techniku a další elektronické a technické vÄ›ci. Tady Å¡lo vidÄ›t, že moji rodiÄe byli spíše takoví zastaralejší typy a ani se nedivím, protože oni mÄ› rodiÄe mÄ›li opravdu hodnÄ› pozdÄ›. Maminka mÄ› mÄ›la v jednaÄtyÅ™iceti letech a otec v padesáti.

Takže chápu, že oni zase tohle nemÄ›li rádi, že nemÄ›li rádi žádné vymoženosti a že doma taky nechtÄ›li mít poÄítaÄ. Takže když mi bylo asi sedmnáct let, tak jsem si z brigády naÅ¡etÅ™ila nÄ›jaké peníze a koupila jsem si poÄítaÄe. Sice  z druhé ruky, nebylo nic pÄ›kného, ani dokonalého a mÄ›l kosmetické chyby, ale dala jsem za nÄ› pouze jenom dva a půl tisíce korun. Byla jsem za tohle ráda, nebyl to žádný extra poÄítaÄ, nÄ›jaký extra výkonný, ale byla jsem ráda, že si mohu alespoň online nakupovat. Potom jsem si jeÅ¡tÄ› sama platila internet, protože rodiÄe mi Å™ekli, že takovou blbost a takovou kravinu platit jednoznaÄnÄ› nebudou. Dnes už je to hodnÄ› let. Co se tohle stalo potom? V dneÅ¡ní dobÄ› už mají i mí rodiÄe poÄítaÄ, i když jim je už pÅ™es Å¡edesát pÄ›t let.