Přemýšleli jste někdy nad tím jak žijete svůj život? A jak jste s ním spokojení? Spousta lidí za svůj život toho změní až příliš a hledají to své. A jak jste na tom vy? Už jste to našli? Nebo máte nějaký plán jak ho vylepšit? V dnešní době je to trochu složitější a často se na nás podepisuje. Stále více se tady vyskytují choroby, zvláště u mladších ročníků, dřív se týkali seniorů. Třeba taková cukrovka, u spoustu mladých lidí dokonce i sportovců se vyskytl infarkt, vysoký tlak a nebo obezita. Ale naštěstí si tohle někteří lidé uvědomují a začínají s tím něco dělat. 

V dnešní uspěchané době na sebe lidé nemají čas, hlavně v rodinách. Dále nemají čas na spoustu jiných věcí, jako jsou přátelé a taky zapomínají sami na sebe. Což je velmi špatně. Celé dny jsou v práci kde jsou pod neustálým stresem. A když už mají konečně volno na to aby si udělali čas na sebe nebo s vé blízké, tak už nemají sílu. Jejich pohyb je na nule. A na to aby začali třeba cvičit nebo zajít na procházku, tak jsou unavený a radějí tráví čas doma, kde si lehnou na gauč a koukají na televizi. Já přesně tohle vidím u svého přítele. Který je od rána do večera v práci. Pak přijde domů, nají se a jde spát. A když už má tedy konečně volno, tak zase pracuje na domě a okolo domu. Tak že je v jednom kole. A nemá na nic čas. Máme ještě dvě děti a třetí na cestě. Ale jsem aspoň ráda, že na ty děti si čas udělá. Já to nějak zvládám. Někdy mě to mrzí, ale chápu to, raději mu na zahradu zajdu pomoc nebo mu udělám něco dobrého k jídlu. A myslím že nejsme jediní kteří to tak mají. Ale je to dobře? CO z takového života? Děti rostou před očima, ale my potřebujeme aby měli kde vyrůstat a taky mít nějaký standart. 

Ano lidé se honí za penězi. Takže moc pracují, pak jsou vysílení. Ano je to špatně, ale jak jinak žit? Jde to? Co práce, ta přeci nepočká. Každý řekne ať si to naplánujeme tak, aby jsme stihli všechno. Že práce počká. Ano to mají sice pravdu že práce počká, ale počkají i nezaplacené účty? To asi ani ne že. Neříkám že tak to ožijeme celý život a takhle i žít budeme. Máme i krásné dny, kdy jsme jako rodina spolu. Ale bohužel ty dny jsou vyjmečné.