VzpomÃnám si, že když když jsem byla asi devÃtiletá holka, že jsem si stále přála na Vánoce a nebo k narozeninám poÄÃtaÄ, jenomže jak už to tak bývá, tak v dÅ™ÃvÄ›jÅ¡Ã dobÄ› nÄ›kdy na pÅ™elomu tisÃciletÃ, jsme bohužel žádný poÄÃtaÄ jeÅ¡tÄ› doma nemÄ›li. A kdybych se tÅ™eba mÄ›la bavit o tabletu nebo notebooku, tak tohle už vůbec ne. To jsem si myslela, že snad ani jeÅ¡tÄ› neexistuje. Možná to už nÄ›kdo mÄ›l doma, ale já jsem vůbec netuÅ¡ila, že existuje také notebook nebo tÅ™eba tablet a nebo nÄ›co podobného. V té dobÄ›, na pÅ™elomu tisÃciletà jsem mÄ›la pouze jenom mobilnà telefon. Sice nebyl tak úplnÄ› chytrý, jak jsou dneÅ¡nà smartphony, ale také už byl lepÅ¡Ã a mÄ›l tam hry a dokonce také foťák a kameru.
Kdybych se ale mÄ›la vrátit zpátky k poÄÃtaÄům, tak jsem byla opravdu hodnÄ› neÅ¡Å¥astná z toho, že vÅ¡echny kamarádky mÄ›ly doma poÄÃtaÄ a jenom já ne, protože naÅ¡e rodina Å™ekla, že tohle vůbec nepotÅ™ebuje, že nepotÅ™ebujeme k životu nÄ›jakou techniku a dalÅ¡Ã elektronické a technické vÄ›ci. Tady Å¡lo vidÄ›t, že moji rodiÄe byli spÃÅ¡e takovà zastaralejÅ¡Ã typy a ani se nedivÃm, protože oni mÄ› rodiÄe mÄ›li opravdu hodnÄ› pozdÄ›. Maminka mÄ› mÄ›la v jednaÄtyÅ™iceti letech a otec v padesáti.
Takže chápu, že oni zase tohle nemÄ›li rádi, že nemÄ›li rádi žádné vymoženosti a že doma taky nechtÄ›li mÃt poÄÃtaÄ. Takže když mi bylo asi sedmnáct let, tak jsem si z brigády naÅ¡etÅ™ila nÄ›jaké penÃze a koupila jsem si poÄÃtaÄe. Sice z druhé ruky, nebylo nic pÄ›kného, ani dokonalého a mÄ›l kosmetické chyby, ale dala jsem za nÄ› pouze jenom dva a půl tisÃce korun. Byla jsem za tohle ráda, nebyl to žádný extra poÄÃtaÄ, nÄ›jaký extra výkonný, ale byla jsem ráda, že si mohu alespoň online nakupovat. Potom jsem si jeÅ¡tÄ› sama platila internet, protože rodiÄe mi Å™ekli, že takovou blbost a takovou kravinu platit jednoznaÄnÄ› nebudou. Dnes už je to hodnÄ› let. Co se tohle stalo potom? V dneÅ¡nà dobÄ› už majà i mà rodiÄe poÄÃtaÄ, i když jim je už pÅ™es Å¡edesát pÄ›t let.