Ne nadarmo se říká že děti jsou naše zrcadlo. Rádi všechno opakují a naučí se vždycky to co vidí u nás. Ale někdy přijdou i nemilé chvíle. Kdy nás dítě přímo zaskočí například svým chováním anebo taky svým slovníkem. Když si tak zpětně vzpomenete, kdy jste před dítětem nechtěně vyhrkli ve chvíli bolestí například sprosté slovo a dítě si ho zapamatovalo, a nakonec ho na vás doslova vybalilo. Tohle zaskočí snad každého rodiče a je to celkem nepříjemné. Co v takovou chvíli dělat. Určitě dítě netrestat. Ono přeci za to nemůže. To slovo slyšelo z vašich úst a myslí si, že je to v pořádku. Jak se tedy zachovat.

Nejlíp uděláte, když to dítě vysvětlíte. Nemusíte mu hned detailně popisovat co dané slovo znamená, ale třeba proč jste ho použili. Že se mu omlouváte, ale v tu danou chvíli vás něco bolelo, ale neznamená že dítě to musí používat taky. Někdy se to prostě stane. Ale takovým slovům se stejně neubráníme. Marně jsem si myslela, že mé děti taková slova znát nebudou, protože je nepoužíváme a když už ano tak v danou chvíli kdy děti nejsou na dohled. Ale stačil půlrok ve školce. Tak že je fajn, když se za své chyby omluvíte. Jelikož žádný učený z nebe nespadl. A co se stalo, tak se stalo. Stejnak už to nevrátíte.

Musíte se tomu postavit čelem. Určitě není dobré, když o tom budete mlčet a skrývat své chyby a dělat že se to prostě nestalo. Potom se může stát, že se marně budete pídit proč je rozbité zrcadlo, nebo rozbité hračky. Asi vám bude jasné, kdo to byl, ale není lepší, když se vám třeba dítě taky samo přijde svěřit se svou chybou. Zde taky není místo na hubovaní. Musíte být tolerantní. I vy máte své chyby a musíte si je někdy přiznat. Zkuste mu říct, že je vám to tedy líto, že to rozbil. A že vám to v zásadě nějak nevadí. Vysvětlit mu že takové věci se občas přihodí, ale příště musí dávat na to zrcadlo pozor, protože by si mohl přeci jen ublížit. Že hračky se nerozbíjejí, že jsou na hraní a jsou tu pro něho. Třeba jednou budete překvapeni z toho až k vám vaše děti přijdou a sami vám řeknou že něco udělali a přiznají svou chybu. A pokud se vám to stane, tak na sebe můžete být pyšní, jelikož vaše dítě má k vám důvěru. A jste pro něj osoba, které se může svěřit a které bude věřit. Ne vždy musí přijít jako první trest.