Samozřejmě, že programů jsou snad miliony a každý dělá něco jiného. A každá se s ním nějakým způsobem setká. Posloucháte-li hudbu z počítače, je tam program, který ji převádí nejčastěji do mp3 soubor, program, který to přečte a ten který pouští hudbu ven. Dohromady je to celek, který má svůj název. Všeobecně se to nazývá softwarem. Ano, počítač má také hardware. To je to, co ustavičně nefunguje. Bez legrace je to každá součást, která je pevná, kterou můžete chytit do ruky. Software do ruky chytit nemůžete. Ale pomůže vám třeba právě při poslechu hudby, koukání na video, hraní her nebo jen psaní textu.

A sestavit takový program, správněji napsat jej, to není opravdu žádná legrace. Musíte znát spoustu věcí, a hlavně nějaký programovací jazyk. Například Python, Java script nebo Ruby. Je jich samozřejmě více a nelze je zde jmenovat všechny. Nu a pokud již tento jazyk umíte, můžete začít psát. Tím budete stroji říkat co má nebo nemá dělat. Je to drobátko podobné psaní webu pomocí HTML, kde napíšete, jaká barva má být třeba v nadpise, jak veliké písmo a tak podobně. Jenže psaní v Pythonu je o hodně složitější. Je to sice dynamicky interpretovaný jazyk, kód se tudíž překládá až za běhu, ale i to má své nevýhody.

Pokud totiž uděláte chybu, tak ji najdete až při běhu programu.  Pokud si to chcete zkusit, budete potřebovat IDE PyCharm nebo ekvivalent a pak si stáhnete jazyk Python. Pokud to nebude „sedět“, budete muset doinstalovat ještě interprete a to ručně. Že už nyní toho máte dost. No, dobrá, nedivím se. Pak je to však již jednoduché, naučíte se pracovat s proměnnými a naučíte se rozdíl mezi dynamickým a statickým typovým systémem, což je vlastně takový základ a během několika let z vás bude machr. Nebo taky ne a vzdáte to. Jako já.  Nuže, bez programů se neobejdeme, a proto budiž pochváleni ti, kteří to umí a dělají.