Myslím si, že je opravdu mnoho typu a druhů sportovních aktivit, které člověk může dělat, takže se nemusí vůbec vymlouvat na to, že pro něj vůbec není žádný sport. A také ale zase sice chápu na jednu stranu fakt, že když třeba někoho baví nějaký sport, ale vůbec mu třeba nejde. To je potom smůla. Tohle znám a je to velice smutné, protože můj syn chodil dříve na hokejbal. A znáte vůbec hru hokejbal? Je to něco podobného mezi fotbalem a hokejem, jsou tam také míčky a je to docela zábavné. Tedy alespoň mého syna to opravdu hodně bavilo a vždycky se na kroužek tohoto sportu hokejbalu velice těšil.

Jenomže asi po čtyřech měsících mi jeho trenér řekl, že můj syn to vůbec nezvládá. I když tam bylo nastoupeno patnáct nových dětí, které přišly vlastně zároveň, takže se všechno učily úplně všechno společně od začátku. Jenomže můj jediný syn nikdy nepochopil vůbec o co tam jde a co má vůbec dělat. A sice ví, že má míček dát do branky atak dále, ale to je tak všechno. A navíc ty rozcvičky anebo různé sestavy si syn vůbec nedokázal zapamatovat. Takže mi potom také synův trenér řekl, že syn právě opravdu hodně zdržuje ostatní děti a že prý vůbec nic nedokáže pochopit a neumí hrát tento sport.

Můj syn potom z toho byl velice smutný. Když jsem ale potom zjistila, že synovi to vůbec nevadí, že ostatní zdržuje, tak jsem si řekla, že nejlepší bude, když syn bude dělat třeba například jiný sport. A jeho trenér mi doporučil, aby syn dělal nějaký sport, který není kolektivní, protože syn asi neumí hrát sport v kolektivu. A vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Je logické, že syn ze začátku byl velice nešťastný a také smutný, protože syna hokejbal bavil. A nyní zase se synem občas hrajeme badminton a také ping pong, takže jsem zvědavá, u čeho syn a nakonec zůstane. Stalo se vám někdy něco podobného, že jste něco měli rádi, ale vůbec vám to nešlo? Já kdysi měla takový problém se šachem, ale už je to docela v pohodě.