To už ÄlovÄ›ka tak nÄ›jak popadne samo. Uvidà fotku nÄ›Äeho povÄ›domého a hned se mu vybavà vzpomÃnka na podobné mÃsto. Nu a zaÄne se vzpomÃnat, co vÅ¡echno se tam odehrálo, kdy to bylo, a pÅ™itom docházà k takovým veselým rozepÅ™Ãm, zda se ta Äi ona vÄ›c stala skuteÄnÄ› tam, a ne nÄ›kde jinde. Pokud jste tedy tÄ›ch dovolených prožili vÃce. Â
Inu, každý ÄlovÄ›k má omezenou paměť a rozhodnÄ› se nemůže upamatovat na vÅ¡echno. Proto nÄ›kdo vymyslel pÅ™Ãstroj, jež se zove fotoaparátem a ten umà vzpomÃnky zachytit. Ne, již to nenà pouhá dagerotypie, ale pravá, prostorová a barevná fotografie. Dobrá, uznávám, že s tou prostorovou jsem to drobátko pÅ™epÃsk, ale to vůbec nevadÃ. Co nenà může být, pokusy už zde dávno jsou. Â
Takže se ku pomoci vezme sytém, kde jsou fotografie uloženy a kouká se. A zase vytanou na mysli jiné vzpomÃnky, vÄ›tÅ¡inou hezké.
Â
Fotografie jsou vaÅ¡Ã dovolené jsou prokletÃm vÅ¡ech vaÅ¡ich známých a přátel, kteřà na nÄ› musà koukat. NeÅ™Ãkajà nic, ale silnÄ› se nudÃ, pokud je takových fotografià vÃce než padesát. Takové tÅ™i stovky dokonale naruÅ¡Ã jejich klid a možná na Äas zase pÅ™eruÅ¡Ã styk. Pamatujte, dvacet fotek je takový sluÅ¡ný průmÄ›r, který diváka nestihne zaÄÃt nudit. Â
Je jedno, zda je promÃtáte, prohlÞÃte v televiznà obrazovce nebo na monitoru poÄÃtaÄe. NetuÅ¡Ãm, zda jsou jeÅ¡tÄ› lidé, kteřà si je nechávajà tisknout a dávajà je do alb, který byla kdysi, jeÅ¡tÄ› za krále KruÅ¡pánka, hodnÄ› použÃvána. Dnes je jiná technika a na mikro kartu nacpeme tÅ™eba stovku takových alb. Â
Nu, ale vracÃme se zpátky ke vzpomÃnkám a najednou si tak lidi Å™eknou, a co máme nÄ›kde babůzňát, když ani nevÃme kam. PojeÄme zase sem. TÃm myÅ¡lena lokalita, která se právÄ› zobrazuje, lhostejno jak. A je to. TÃm se doplánovalo a jede se tam, kde, již sice byli, ale za ta léta se to pÅ™ece muselo nÄ›jak zmÄ›nit. No a pokud souhlasà i dÄ›ti, je vÅ¡echno OK.Â